Zobrazit PC verzi
Právě se nacházíte zde:  »  ivysehrad.cz  »  Svoboda k pravdě  »  Svoboda k pravdě - Katolický týdeník

Svoboda k pravdě - Katolický týdeník

Kniha, kterou byste  neměli  přehlédnout

VYBÍRÁ JAROSLAV MED

Církev v Čechách měla a má málo takových výrazných osobností, jako byl fílozof a teolog Karel Vrána (1925-2004), jehož dílo významně ovlivňovalo kulturní profil českého exilu a po roce 1989 inspirativním způsobem ovlivňovalo i naši postkomunistickou duchovně vyprahlou atmosféru. S jeho dílem jsme se mohli seznámit už v roce 1995, kdy vyšel soubor jeho statí Experiment křesťanství, kde vstoupil významným způsobem do našich úvah o základních hodnotách evropské civilizace. Nyní nám rozšiřuje pohled na tuto výjimečnou osobnost další svazek jeho filozoficko-literárněhistorických úvah s názvem Svoboda k pravdě (Vyšehrad, Praha 2008, edičně uspořádala Jolana Poláková a doslovem doprovází Vránův žákVojtěchNovotný). V knize se setkáváme s brilantně napsanými filozofickými eseji, v nichž se K. Vrána zamýšlí nad smyslem soudobého ateismupod patronací R Nietzscheho, „černého proroka" 20. století, a nad sílící totalitou technokratického myšlení v současném světě. Pro Karla Vránu nebyla filozofie nikdy katedrovou vědou sys-temizující ideje, ale byla především touhou po nalezení plnosti a celistvosti bytí, a proto jej přitahovalo zejména to, co tuto touhu narušovalo. Jeho filozofické myšlení vždy tíhlo k dialogičnosti, tudíž sám sebe považoval za dialogického personalistu. A právě v tomto bodě, v prostoru dialogu, se vytvářel Vránův vztah ke kultuře, zejména k literatuře, neboť ta je ve své podstatě komunikací, dialogem, v němž člověk hovoří k druhému a osvobozuje sebe sama od tíhy života a času. Svým v podstatě filozoficky hermeneutickým přístupem k literatuře dospíval K. Vrána k závěrům, že filozofie a literatura tvoří spojité nádoby, a tam kam nemůže vstoupit filozofická reflexe, tam vstupuje spisovatelova intuice a odhaluje hlubiny lidského nitra. V těchto intencích zkoumal své milované básníky (v knize nalézáme studie o B. Reynkovi, J. Čepovi, P. Denovi, R. Vlachovi a dalších) a nepřestával zdůrazňovat, že každé “skutečné velké a živé umění gravituje celou svou duší k posledním otázkám a prvním jistotám lidského života“.

Díky své filozofické všestřannosti se Karel Vrána v podstatě celý život věnoval též vztahu filozofie a přírodních věd (nezapomeňme, že už v roce 1968 vydal první českou monografii o Teilhardu de Chardinovi), a tak i v tomto souboru nalézáme jeho studie o poměru filozofie k přírodním vědám. Univerzálnost Vránova vhledu do této problematiky je důkazem jeho schopnosti promítat ontologické jistoty do proměnlivosti přírodních dějství. A teologem je v tom, že nezpochybňuje přírodovědné premisy; nicméně doufá a věří ve společný směr všech cest za poznáním, že se nakonec protnou v samém centru bytí, tedy v Bohu.

Vránovo filozofování bylo vždy shovívavě tolerantní, nikdy nesklouzávalo k dogmatismu, za vším bylo cítit srdce člověka, kněze, jemuž bylo dáno do vínku pochopení pro vše, co ztěžuje lidskou cestu ke spáse. A nám, kteří jsme jej znali osobně a měli ho rádi, se často stýská po jeho pochopení věcí, jež se nám zdají nepochopitelné.



Zpět na knížku "Svoboda k pravdě".

SLEVA
15%
na tituly zakoupené
na webu
SLEVA
20%
při nákupu
v expedičním skladu >>

Staňte se fanouškem

Facebook

Čtení - Literatura s názorem 2/2017

Stáhnout čtení - Literatura s názorem 2/2017

Ediční plán
Podzim / zima 2017

Ediční plán
Podzim / zima 2017

Literatura s názorem / sborník

Literatura s názorem / sborník

Nakladatelství Vyšehrad
na sociálních sítích
Facebook