Zobrazit PC verzi
Právě se nacházíte zde:  »  ivysehrad.cz  »  Tanečnice Manon a další texty  »  Tanečnice Manon a jiné drobné texty - Jak se rodí prkno

Tanečnice Manon a jiné drobné texty - Jak se rodí prkno

1 / 1
Respekt | 18.5.2009 | rubrika: Kultura | strana: 49 | autor: Jaroslav Formánek


literatura
Dosud nepublikované záznamy francouzského spisovatele a letce

Záhada z 31. července 1944, kdy se autor Malého prince nevrátil z průzkumného letu, přes padesát let jen posilovala legendu, kterou je jméno francouzského spisovatele Antoina de Saint-Exupéryho (1900–1944) opředeno. Dodnes se přesně neví, zda letadlo objevené v květnu 2000 ve stometrové hloubce poblíž středomořského ostrova Frioul opravdu patřilo spisovateli. Třebaže o tom svědčí i dřívější nález náramku ve stejných vodách (vypadl z rybářské sítě), s vyrytými jmény Saint-Exupéryho a jeho ženy Consuely.
V českém překladu nedávno vyšel soubor dosud nevydaných Saint-Exupéryho prací, napsaných mezi léty 1925 a 1943. Tvoří jej čtyři útlé knížky vložené do kazety z tvrdého papíru, které představují další z chybějících kamínků do pestré mozaiky prozaikova díla, dobrodružného života a tajemné smrti.

Umělec vzpomínek

Soubor obsahuje autorovy nepublikované prvotiny Tanečnice Manon, poznámky a črty k budoucím románům, ale i úvahy o cestování, psaní, létání, vzpomínky na dětství a rovněž korespondenci s přáteli či favoritkami. Komu nebo k čemu byly literární texty určeny, po pravdě řečeno s jistotou nevíme, přiznávají hned v úvodu francouzští editoři. Podle hlavičkového papíru pařížské kavárny Lipp, kde některé z nich vznikaly, je spisovatel psal v tomto proslulém podniku Latinské čtvrti, kam od roku 1933 chodíval. Bylo ho tam tehdy možné vídat každý večer, jak u malého stolečku píše stránku za stránkou nebo vede literární diskuse s přáteli.
Potomek starého šlechtického rodu a neúspěšný uchazeč o studium na námořní akademii (propadl ze slohové práce!) měl tenkrát za sebou už první tři knížky, Letec, Kurýr na jih, Noční let, ale především nesmírně dobrodružnou a z literárního hlediska hluboce inspirativní část života. Od roku 1926 pracoval jako pilot pro společnost Aéropostale a přepravoval poštu na lince mezi městy Toulouse, Casablanca, Dakar, na začátku třicátých let pak rovněž působil i na leteckých linkách v argentinské Patagonii. Z tohoto období si přinesl množství vzpomínek, zážitků a emocí, které si zaznamenával a čerpal z nich až do své předčasné smrti. Ne nadarmo ho proto přítel, spisovatel Jean Prévost, později nazval „umělcem vzpomínek“.
Publikovaná korespondence ukazuje Saint-Exupéryho jako nebývale vnímavého a současně k sobě i okolí kritického člověka s bystrým úsudkem. Brilantnost jeho postřehů a myšlenek lze doložit reflexí o písemném stylu, formě i obsahu výpovědi v latinsky psané literatuře. „Kniha latinského autora vždycky zobrazuje autora. Pořád je to čistka a la Freud.“
Podle spisovatele by však literární dílo mělo vznikat potlačením touhy předvádět se, jež na úkor opravdovosti literatuře škodí. Celý proces srovnává s prací tesaře. „A rodí se prkno. A je prosté. A krásné. A tesařovy pohyby slouží prknu. A ne gloriole tesaře.“

Dobře oplocené štěstí

Čtenáři neunikne, jak často na stránkách dopisů Saint-Exupéry sní o štěstí, touží po vnitřním klidu, o jehož dosažení si však nedělá velké iluze. Neboť chce žít se vším, co k lidské existenci patří, tedy i s nevyhnutelným trápením, strastmi. Jeho filozofii vystihují věty milované ženě Natalii Paley. „Způsobím ti samozřejmě bolest. I ty mi samozřejmě způsobíš bolest. Ale to je podmínka života. Být jarem znamená přijmout riziko zimy. Být přítomný znamená přijmout riziko nepřítomnosti.“ Jak už bylo řečeno, ostatní publikované texty jsou jakýmisi náčrty, skicami budoucích děl. Výjimku představuje dokončená novela Tanečnice Manon o marném zápase člověka, v tomto případě barové tanečnice a kurtizány, s nepřízní osudu, s daným životním údělem. Mimo tuto povídku jde o kratší či delší statě nabité vzrušením, napětím, jaké zažívá pilot při řízení letadla, ale i pokusy co nejpřesněji zachytit měňavou atmosféru soumraku, hvězdného nebe, světla nad mořem, africkou pouští či planinami, přiblížit pocity osamoceného letce tváří v tvář nebeskému nekonečnu.
Běží přitom o výjimečné zážitky nedostupné každému smrtelníkovi, ale velikost Saint-Exupéryho spočívá i v zájmu o běžný život. Dosvědčují to jeho vzpomínky na dětství, na ospalý chod panského sídla se starými služkami. Inspirací je pro něj i všednodennost obyčejného člověka, jenž nikdy nevytáhl paty z rodného domu a odměřuje plynutí času jen pravidelným otvíráním a zavíráním okenic. Podle francouzského spisovatele i taková existence nabízí možnost objevů, poznání: „Říše člověka je v jeho nitru, nemusí se za každou cenu hnát do dálek, aby objevil něco, co má pořád v sobě.“
Přiblížení spisovatelova myšlenkového světa i jeho tvůrčí dílny skrze intimní konfese, nejisté hledání přesnosti, správných slov, to vše skýtá čtenářský zážitek. Opravdový umělec jej nadto dokáže umocnit i v této fázi vzniku díla třeba jen několika jednoduchými větami. „Čtyři tisíce tři sta metrů; Bernis je sám. Hledí na svět, složený z příštipků jako Evropa v atlase. Žlutá pole obilí nebo červená s jetelem, pýcha lidí a jejich starost, leží těsně, nepřátelsky jedno vedle druhého. Obrys každého z nich pevně ustálilo deset století bojů, žárlivostí, soudních pří: štěstí lidí je dobře oplocené!“ Q

Antoine de Saint-Exupéry: Tanečnice Manon a j iné drobné texty Přeložila Věra Dvořáková, Vyšehrad, 368 stran


Zpět na knížku "Tanečnice Manon a další texty".

SLEVA
15%
na tituly zakoupené
na webu
SLEVA
20%
při nákupu
v expedičním skladu >>

Staňte se fanouškem

Facebook

Čtení - Literatura s názorem 2/2017

Stáhnout čtení - Literatura s názorem 2/2017

Ediční plán
Podzim / zima 2017

Ediční plán
Podzim / zima 2017

Literatura s názorem / sborník

Literatura s názorem / sborník

Nakladatelství Vyšehrad
na sociálních sítích
Facebook