Zobrazit PC verzi
Právě se nacházíte zde:  »  ivysehrad.cz  »  Umlčené hlasy - Respekt

Umlčené hlasy - Respekt

Každá válka je jiná

30.6.2008   strana 50  Kultura

DOMINIKA PREJDOV Á

literatura

Dětské deníky jako zrcadlo temnoty

„Někdy je mi jedno, co se mi stane, jindy zase prosím Boha, abych byl zase doma a žil svůj nudný život. Bylo by to bájo, zase se dívat předním oknem na kopce, za kterými večer zapadá slunce,“ píše novozélandský voják William Wilson na africké frontě za druhé světové války. Je jedním z mladých lidí, jejichž deníky z válečných konfliktů od první světové války až po válku v Iráku jsou posbírány v knize Umlčené hlasy. Uspořádaly ji Zlata Filipović, Bosenka žijící nyní v Dublinu, jejíž dětský válečný deník z okupovaného Sarajeva je součástí sborníku, a Melanie Challenger, americká básnířka a prozaička.
Záměr knihy je zřejmý: snaha přiblížit válečnou hrůzu skrze vnímání obyčejných lidí, ukázat válku v její každodennosti, v konkrétních detailech. Do jisté míry však naráží na to, že v množství deníků a válek, které se tu prostřídají, se právě osobní jedinečnost zážitků vytrácí. Co je na knize skutečně cenné, jsou přímé a nestereotypní odkazy na jedinečný charakter každé z válek.

Dětské myšlení

V deníku Piete Kuhrové z první světové války se dozvídáme o německém patriotismu, jak byl aplikován ve školách i společenském životě (děti měly zakázáno používat slova francouzského původu, v kostele žehnal kněz německým vojskům a jejich boji za spravedlnost). Do deníku Zlaty Filipović z války v Bosně se zase prolíná medializovaný charakter tohoto konfliktu. Už během psaní se její deník dostal prostřednictvím zahraničních novinářů ven, jednalo se o jeho vydání a Zlata to ve svých dalších zápiscích reflektuje. Neočekávaný nový smysl dostávají konkrétní postřehy ve spojení s dětským myšlením, jeho upřímností („Nenávidím Hitlera ještě víc než paní Robinsovou“).
Vidíme také, jak se aktuální politika promítá do složité dětské psychiky, která ji do jisté míry přirozeně přijímá (o „rodičovské“ pravdě a autoritě se nepochybuje), na druhou stranu však dětská citlivost často i nevědomě proti dominantnímu společenskému proudu bojuje. Tak se Piete sice snaží přijímat nová společenská pravidla, ale přesto se zastane židovské spolužačky. Vzedmutí nacionalismu, když dojde na konkrétní případy ze sousedství, jí je cizí. Podobně navštěvuje hrob vojáků, kteří zemřeli v německém zajetí, protože nikdo jiný na něj nepřijde. Příznačné je, jak Piete popisuje matčinu kritiku svého deníku, která jí po jeho přečtení vyčítala, že není dostatečně patriotický, neukazuje ušlechtilost boje německého národa, a navádí ji, aby psala „lépe“.
Pietin deník, který v knize patří k myšlenkově i literárně nejsilnějším, ukazuje také postupnou proměnu jejích nejbližších, čím dál větší skepsi vůči pokračující válce. Výjimečné jsou i zápisky z druhé světové války od Clary Schwarzové, židovské dívky, která v Polsku přežila s rodinou v úkrytu u křesťanů německého původu. S neobyčejnou citlivostí popisuje každodennost (nedostatek vody a jídla, ponorkovou nemoc obyvatel úkrytu) i komplikované vztahy mezi ukrývanými lidmi a jejich ochránci. Jako zrcadlo nastavené světu dospělých – i tak lze vidět tyto válečné deníky mladých lidí a dětí.
V tom smyslu jsou pozoruhodnou, ale zároveň naprosto beznadějnou výpovědí deníky dívek z Izraele a Palestiny. Oba prodchnuté svojí propagandou a odhodláním ve své vlastní pravdě vytrvat. Q Umlčené hlasy. Dětské válečné deníky od 1. světové války po Irák Uspořádaly Zlata Filipović, Melanie Challenger, přeložila Alžběta Slavíková-Hesounová, Vyšehrad, 288 stran

SLEVA
15%
na tituly zakoupené
na webu
SLEVA
20%
při nákupu
v expedičním skladu >>

Staňte se fanouškem

Facebook

Čtení - Literatura s názorem 1/2017

Stáhnout čtení - Literatura s názorem 1/2017

Ediční plán
Podzim / zima 2017

Ediční plán
Podzim / zima 2017

Literatura s názorem / sborník

Literatura s názorem / sborník

Nakladatelství Vyšehrad
na sociálních sítích
Facebook