Zobrazit PC verzi
Právě se nacházíte zde:  »  ivysehrad.cz  »  Venkov pod kolektivizační knutou  »  Venkov pod kolektivizační knutou - Dějiny a současnost

Venkov pod kolektivizační knutou - Dějiny a současnost

Jiří URBAN

Venkov pod kolektivizační knutou

Okolnosti exemplárnlho „kulackého" procesu

Vyšehrad, Praha 2010,304 s., i

Vymizení rolnického stavu a socioekonomická proměna venkova v důsledku intenzivní kolektivizace prováděné v Československu od počátku padesátých let si pro svoji dějinnou osudovost zaslouží důkladné poznávání. Historik Karel Jech, v současnosti nejcitovanější autor v pracích o kolektivizaci, vyzval pred několika lety ve své monografii Kolektivizace a vyhánění sedláků z půdy kolegy, aby zpracovávali historii novodobého venkova v regionální perspektivě. Zachycení místní reality totiž může odhalit některé dosud nepopsané, nebo málo známé skutečnosti a obecné teze postavit do nového světla. Velkým přínosem pro detailní poznání zemědélské politiky KSC v období její politické nadvlády je kniha historika Jiřího Urbana, který se tématem kolektivizace zabývá již řadu let.

Jak sám v úvodu knihy píše, zajímaly Jiřího Urbana především individuální osudy v kontextu doby. Pro odkrývání mocenských postupů vůči zemědělcům si zvolil představitele předválečné venkovské elity, Jose-fa Novotného a Josefa Machytku, soukromé hospodáře ze dvou sou-sedních vesnic nedaleko od Lázní Bělohrad - ze Svatojánského Újez-du a z Chotče na někdejším novo-packém okrese na Královéhradec-ku. Jejich osudy se navždy propoji-ly nejen sňatkem dceryjosefa No-votného Marie s Josefem Machyt-kou, ale také zatčením v létě igji a následným okresním procesem v říjnu téhož roku, při němž byli oba odsouzeni za sabotáž a ohro-žování zásobování k několika le-tům odnětí svobody.

Právě na „výrobu" regionální-ho politického procesu se autor zaměřuje. Sleduje celou kauzu od přípravy až po konání veřejného soudního líčení u Okresního národního výboru v Nové Pace. Na korespondenci mezi nižšími a vyššími složkami státní správy (včetné prokuratury) pak ukazuje až hysterickou snahu funkcionářů zavděčit se nejvyšším veřejným činitelům a zorganizovat příkladný proces s „kulaky". Autor analyzuje postupy a změny v chování, které provázely procesy se sedláky - zařazení na kulacké seznamy, strach sousedů podat rodině kulaka pomocnou ruku a také sledování a udavačství, vyvolané komunistickou propagandou. Pokouší se odhalit, jak velké a jak důležité bylo zapojení obyvatel okresu do protikulacké kampaně a jak dalece se dařilo naplňovat příkazy shora a aplikovat obecné směrnice na místní poměry.

Protože osudy vesnice jsou především osudy konkrétních lidí, dostávají v Urbanově knize značný prostor. Osobní vzpomínky žijících pamětníků jsou proloženy celým textem, doplňují informace získané z archivů, a vytvářejí tak ucelenější představu o tom, čím museli postižení sedláci projít. Autor dal prostor i osobám, které stranický a justiční aparát tvořily, tzn. funkcionářům strany, prokurátorům, horlivým místním komunistům, kteří ačkoliv byli občas ve svém zápalu osamocení, dokázali mnoho.

Autor měl to štěstí, že se nemusel potýkat s absencí pramenů a osobních svědectví, protože obojího měl dostatek. Zejména vyčerpal archivní dokumentaci týkající se obce a regionu. Důležitými se ukázaly zápisy bezpečnostní trojky. V okresních archivech je uchování zápisů z tohoto orgánu, působícího při okresních národních výborech a projednávajícího nejinternější věci týkající se perzekuce sedláků, sporadické. Jiřímu Urbanovi se však v archivu poštěstilo, a mohl tak sledovat provázanost, vzájemnou kontrolu a koordinaci mezi okresní bezpečnostní trojkou a jí nadřízenou krajskou bezpečnost-ní pětkou.

Jiří Urban uchopil tematiku kolektivizace nejen z hlediska její perzekuční podstaty, alc vykreslil i postupnou přeměnu vesnice, jejích obyvatel a způsobu hospodaření. Na příkladu již zmiňovaných obcí potvrdil časové vymezení kolektivizačních etap podle Karla Kaplana, popsal nedůvěru rolníků vůči JZD i neustálou snahu stranické propagandy tuto nedůvěru zlomit. Příběh potomků pronásledovaných hospodářů dovedl až do devadesátých let a ačkoliv se problematikou následků kolektivizace v knize výrazněji nezabýval, naznačil v souvislosti s vyřizováním restitucí potíže, které Sametová revoluce neukončila, nevyřešila a ani vyřešit nemohla. Nucený přechod na společné hospodaření, provázený likvidací soukromého vlastnictví postupně zničil osobní zodpovčdnost za stav a podobu krajiny. Krajina jako by byla majetkem všech a zároveň nikoho.

Knihu Jiřího Urbana považuji za velmi zdařilou a přínosnou. Regionálním badatelům ukazuje, na co se při zkoumání kolektivizace zemědělství zaméřit, ostatním pak odkrývá některé skutečnosti, které se studiem materiálů pouze centrální provenience zjistit nedají.

Anna MACOURKOVÁ, Dějiny a současnost, XII/2011



Zpět na knížku "Venkov pod kolektivizační knutou".

SLEVA
15%
na tituly zakoupené
na webu
SLEVA
20%
při nákupu
v expedičním skladu >>

Staňte se fanouškem

Facebook

Čtení - Literatura s názorem 2/2017

Stáhnout čtení - Literatura s názorem 2/2017

Ediční plán
Podzim / zima 2017

Ediční plán
Podzim / zima 2017

Literatura s názorem / sborník

Literatura s názorem / sborník

Nakladatelství Vyšehrad
na sociálních sítích
Facebook