Zobrazit PC verzi
Právě se nacházíte zde:  »  ivysehrad.cz  »  Viju, viju věneček  »  Věnečky po vodě posílám - Recenze Naše rodina

Věnečky po vodě posílám - Recenze Naše rodina

Naše rodina | 13.3.2012 | Rubrika: Čtení | Strana: 20 | Autor: Jana Šilhavá | Téma: Vyšehrad


Jako se házely věnečky zaplétané z kvítí po vodě s nadějí, že přinesou pozdravení a potěšení milované osobě, tak i Jiřina Rákosníková posílá rodičům, prarodičům a především dětem svoji knížku Viju, viju věneček. Najdeme v ní dvanáct věnečků, uvitých z prostých veršů a říkadel našich předků. Přáním autorky je, aby věnečky našly adresáty, kteří rozeznají krásu i vůni kvítků lidové poezie.

Pletla v kytku rozmarýnu devatero divných květ, házela je po voděnce, aby plula v širý svět...
V březnu fouká vítr z břízy, poslední sníh z polí mizí. Já znám ptáčka v lese, strakatý vajíčka nese, zelený, červený bílý, tak, jak se co komu líbí.
Vyndi, vyndi slunéčko, na makový zrnéčko, vyndi, vyndi na kopeček, uvidíš tam pět oveček a šistýho berana se zlatéma rohama.
Vyjdi, vyjdi sluníčko, na to naše políčko! Svitiž, svitiž, sluníčko, dám ti zlaté jablíčko.
Co děláš, neboráš ani nežneš, přijde na tě zima, mráz, jak žít budeš?
Letěl čáp přes roli, kurička ho dohoní. Kam ty, čápe, kam letíš? Do zlaté komory.
Co tam budeš dělati?
Stříbro, zlato lámati, Kam ho budeš dávati? Mlynářové dcerce, aby pletla věnce.
Když já si zazpívám v hájíčku na kraji, tak mi všichni ptáčci zpívat pomáhají.
Šiju boty do roboty od soboty do soboty a čápovi na kalhoty pšššc!
Sej, sej, Matějů, jak nenaseješ, nebudeš mít na zimu!
Sedláčku chudý, nasej hrášku všudy pro nás chudé holuby, jestli nemáš, kup!
Evendule, na tom dubě, ve vršku sú ptáčci, posedali na zámeček, udělali bubéneček, na bubének: bum, bum, bum, na husličky: tydli dum.
Laštovička, švitera, pěkné černé peří má, ráno vstává, švitorává, fidli,fidli,fidli,fidli, na střeše má svý obydlí, tak zpívá.
Vezu, vezu kvítí, postavím si chaloupečku, ze samého sííítííí.
Přijdi, přijdi, samičko, uděláme si hnízdečko v křoví, v křoví!
Přijdi ženuško, přijdi, přines klubíčko nití, budeš košilky šíti!
Byl čermáček malý ptáček, zlámal si nožičku, křepelička ještě menší dala mu hubičku.
Přiletěla vrána, sedla na trní, přiletěla druhá, sedla vedle ní, a ta třetí na špičku, zazpívala písničku: „Och, můj zlatej, znejmilejší Pepíčku!" Útěch našich dvířek, u těch našich vrat zpívá tam slavíček za noc kolikrát; on tam pěkně zpívá, jen se to rozlíhá za noc kolikrát.
Nesem lukám, komoře požehnání přes moře.
Ščestí, zdraví neseme, haž se celý třeseme.
Když jsem tady byla, byly plné stodůlky, plné komůrky, a včil není nic, a včil není nic!
Selko, selko, děláš tvarůžky, velkému velký, malému malý, a mně nic, nic?
Drli, vrli, už jsme to peříčko zdrhli, půjdeme si na kopeček hrát!

***

MgA. JIŘINA RÁKOSNÍKOVÁ (nar. 1947) absolvovala taneční konzervatoř a vystudovala taneční pedagogiku na AMU v Praze. Pedagogicky pracuje s dětmi i se studenty a podílí se na odborných seminářích pro pedagogy. Spolupracuje s televizí, filmem a profesionálními divadly v oblasti choreografie. Od roku 1992 pořádá pravidelná setkání s rodiči a dětmi pod názvem Hrajeme si u maminky. Nakladatelství Vyšehrad jí vydalo čtyři tituly: Hrajeme si u maminky (2008), Studánko Rubínko (2009), Ten vánoční čas (2010) a Viju, viju věneček (2011).
 



Zpět na knížku "Viju, viju věneček".

SLEVA
15%
na tituly zakoupené
na webu
SLEVA
20%
při nákupu
v expedičním skladu >>

Staňte se fanouškem

Facebook

Čtení - Literatura s názorem 1/2017

Stáhnout čtení - Literatura s názorem 1/2017

Ediční plán
Podzim / zima 2017

Ediční plán
Podzim / zima 2017

Literatura s názorem / sborník

Literatura s názorem / sborník

Nakladatelství Vyšehrad
na sociálních sítích
Facebook