Zobrazit PC verzi
Právě se nacházíte zde:  »  ivysehrad.cz  »  Vše má svůj pravý čas - Ukázka z textu

Vše má svůj pravý čas - Ukázka z textu

Narodil jsem se uprostřed zimy. Vždycky, když mám narozeniny, mi zavolá táta, aby mi znovu vylíčil okolnosti mého příchodu na tento svět. Naši synové už spí ve svém pokojíčku pod střechou. Moje žena a já sedíme u krbu; ona se věnuje šití a já si čtu detektivku. Vtom zazvoní telefon. Zvednu se z křesla, zajdu do kuchyně, zvednu sluchátko a ozvu se: „Prosím?“ Je to můj táta. Nedočkám se žádného „Ahoj!“. Žádného „Jak se máš?“ O každých narozeninách to je pouze tatáž otázka: „Už jsem ti někdy vyprávěl, co se dělo tu noc, kdy ses narodil?“ „Mám dojem, že ne.“ „No, bylo osm večer, když tvá matka dostala porodní bolesti. Pamatuju si to, protože zrovna začínal seriál Kouřící kolty. Byla příšerná sněhová bouře. Pro ten sníh jsme skoro nedohlédli k sousedům. Nasedli jsme do auta a rozjeli se do nemocnice ve městě. Nefungovalo nám odmrazování čelního skla, takže jsem přes něj neviděl. Celých třicet kilometrů jsem musel jet s hlavou vystrčenou z okýnka. Byla taková zima, že mi omrzl obličej. Projel jsem na červenou; zastavil mě policajt a chtěl mi dát pokutu. Já na to, ať si pospíší, protože moje žena bude co nevidět rodit. Ten policajt řekl: ,Jeďte za mnou!‘, zapnul si majáček a houkačku a vedl nás celou cestu až do nemocnice, kde ses narodil. Jel jsi do nemocnice s policejním doprovodem. Něčím takovým se nemůže pochlubit každý. Dělá to z tebe výjimečného člověka.“ ...... Když jsem byl malý, maminka mě vždycky uložila, dala mi pusu na čelo a odešla. Pak vešel do pokoje táta, usadil se v nohách postele a zeptal se: „Poslyš, už jsem ti někdy vyprávěl, co se dělo tu noc, kdy ses narodil?“ „Mám dojem, že ne,“ odpověděl jsem mu. Opřel se, zavřel oči a přivolal tu vzpomínku zpátky – všechen ten sníh a blikající červený majáček a kvílení sirény. Slyšel jsem tu historku už skoro čtyřicetkrát a ještě pořád mě nenudí. Každý rok si lámu hlavu týmiž otázkami: Stihnou to? Budu v pořádku? Samozřejmě, že ano, vždyť jsem tady. Ale táta to vypráví takovým způsobem, že není jisté, jak to všechno dopadne, a já se úplně uklidním, teprve když ten příběh skončí mým spolehlivým narozením. ..............Půvab Gulleyho povídek tkví nejen v tom, že dovede o všem vyprávět, jakoby se ničeho nikdy nedotkla lidská zloba, závist, ošklivost, ba co víc, jako by nikdy neexistovaly. K tomu stačí přidat přirovnání, nevtíravou moudrost a schopnost uvést čtenáře do důvěrně známých situací, které jsou často nové a překvapivé. Je kvakerským pastorem a žije se svojí ženou a s dvěma syny v Indianě.
SLEVA
15%
na tituly zakoupené
na webu
SLEVA
20%
při nákupu
v expedičním skladu >>

Staňte se fanouškem

Facebook

Čtení - Literatura s názorem 2/2017

Stáhnout čtení - Literatura s názorem 2/2017

Ediční plán
Podzim / zima 2017

Ediční plán
Podzim / zima 2017

Literatura s názorem / sborník

Literatura s názorem / sborník

Nakladatelství Vyšehrad
na sociálních sítích
Facebook