Zobrazit PC verzi
Právě se nacházíte zde:  »  ivysehrad.cz  »  Z historie piva  »  Z historie piva - Pivo,Bier And Ale, Marcela Titzlová

Z historie piva - Pivo,Bier And Ale, Marcela Titzlová

Masopust v pivovaru:
Maškary, Bakus a krutá poprava
Kdo začíná nový rok hrdým předsevzetím o dodržování abstinence nebo hubnutí, je sám proti sobě. Než si to zase
rozmyslí, může přijít o jedno z nejkrásnějším ročních období, zvané masopust. Hned po svátku Tří králů totiž nastává doba
veselí, zabijačkového obžerství – a hlavně dobrého piva. K tanci, mastné bradě a rozpustilé zábavě se žádný jiný nápoj
tak dobře nehodí. Zatímco začátek masopustního období, zvaného na Moravě fašank, ostatky a jinde ve světě
karneval, známe, protože jeho datum je pevné, mnohem důležitější konec se stanoví dost komplikovaně.
K nejdivočejším rejům a taškařicím totiž docházelo právě až v poslední den masopustu, tedy v úterý před Popeleční
středou, kdy začínal čtyřicetidenní předvelikonoční půst. A protože termín Velikonoc se řídí datem prvního jarního
úplňku, kdy první neděle následující po něm je ta velikonoční, může Popeleční středa připadnout na období
od 4. února do 10. března. Letošním slavným úterkem je 4. březen, a masopust máme tudíž krásně dlouhý. Napřesrok
bude o celé dva týdny kratší, tak si ho letos pořádně užijme, stejně jako to dovedli i naši předkové.

Nejlepší nakonec
Hlavní oslavy masopustu se vždy soustřeďovaly až do jeho posledního týdne. Začínaly středeční zabijačkou, po níž následoval tzv. Tučný čtvrtek, zkráceně „tučňák“, kdy se stoly musely prohýbat nejen pod lahůdkami z prasečích hodů,
ale pekly se koblihy, boží milosti a někde trdelník. Slasti čistokrevného obžerství pokračovaly i v příštích dnech a v úterý
potom nastalo vyvrcholení celé zábavy. Po domech chodili tzv. maškarádi, hrály se masopustní hry, tancovalo se v hospodě
a při tom všem se ostentativně smazávaly stavovské rozdíly. Například roku 1477 pozval král Vladislav na masopustní
veselici na svém dvoře pražské měšťany a „tanec to byl veliký, že i sám král tancoval s Chlupatú kramářkú…“
Tuto zprávu zaznamenal národopisec a kulturní historik profesor Čeněk Zíbrt (1864–1932) spolu s mnoha dalšími. Jeho
knihy stále vycházejí, známé jsou například Veselé chvíle v životě lidu českého, z níž pochází uvedená historka, a loni potom
vyšlo dílo pro čtenáře Pivo, Bier & Ale zvlášť přitažlivé, Z historie piva. Zde je masopustu věnováno hned několik kapitol.

Jak to bylo s Bakusem
Zatímco moravský fašank býval více spojený s popíjením vína, v Čechách a hlavně v Praze bývaly středobodem vrcholící
zábavy nákladnické domy a pivovary. Veselice, která se tu odehrávala poslední den a noc před začátkem půstu,
spojená se „slavením Bakusa,“ představovala zvláštní reminiscenci na starořímské svátky bakchanálie, kdy víno teklo
proudem a téměř vše bylo dovoleno. Jak uvádí Čeněk Zíbrt, rituál pochovávání Bakuse se spojoval většinou s místní
hospodou a pivovarem, na vsi z pivovaru vyjížděl často pěkně vymustrovaný koňský povoz.
 

„Přijela chasa na vystrojených koních s larvami a všelijakými veselými fábory, kazajky na rub a koně na ocasích povřísla
i na hlavě. Chlapci sami měli ostruhy slaměné, neseděli v sedle a byli zády k hlavě koňské obráceni. Volali na sládka, paní starou, děti, holky a házeli po nich marcipán. Na dvoře pivovarském stál sud, kolem muzikanti, na sud vylezl kněz (mládek), kázal o Bakusovi, co všecko zlého tento masopust způsobil, že vychlastal 365 sudů piva, snědl 100 volů, 200 selat, 300 prasat, jitrnic a jelit bez počtu, a co slepic, kachen, husí, kuřat atd., to že je hřích do nebe volající. Za to ať ho přivedou, aby nad ním ortel smrti byl vykonán. Slezl se sudu, navalili sud na vůz, muzika hrála a jezdili po vsi hledat Bakusa. U každého stavení zastavili a ptali se:
„Neviděli jste tady toho pána děravého džbána? Je tlustý jako žebřinový vůz, schází mu nosu kus a říkají mu Bakus?“
Odpověď: „Neviděli, to musíte dál!“ A dali něco muzikantům na talíř. Ti jim připili z korbele a jelo se o dům dál, až zase do pivovaru. Tam byl Bakus. Vynesli ho na nosítkách před hospodu, posadili ho k sudu na vůz a vozili s muzikou po vsi až zase k hospodě.
Bakus byl teď opravdový mladý muž, někdo z bednářů, který měl vycpané břicho hrachovinou neb slamou, škrabošku
s dlouhým nosem na tváři, na hlavě věnec z povřísla, v jedné ruce jelito, v druhé korbel piva. Neb obkročmo seděl na sudě. Ve voze byli zapřaženi buď dva kozlové, nebo pár volů. U Bakusa stál z jedné strany kněz, z druhé rychtář a vzadu kat v bílé zástěře s nahou vytasenou šavlí (dřevěnou). Tu kde kdo byl, z domu vybíhal a výskal, muzika hrála a maškary skákaly a strkaly do lidí. Žid honil kluky s rancem, kluci ho tahali za ranec, ženská (přestrojený mužský) se nechtěla dát hubičkovat od kominíka, nebo utíkala před čápem, který jí podával v zobáku nemluvně.
Za té veselosti vrátili se zase k pivovaru, kde rychtář četl ortel smrti Bakusovi, kterýžto ortel bude o půlnoci od kata vykonán. Rychtář schoval lejstra do kožichu, kat odvlékl Bakusa do arrestu a kněz za ním plácačkou mu dával rozhřešení
a poslední pomazání. Bakus ani nemukal. Byl to někdy jen takový vycpaný panák.
Vyjeli s vozem na dvůr pod kulnu, vypřáhli potah, svalili sud a šli tancovat. Tančilo se za vřískání a křiku do 11 hodin.
Pak přišel rychtář, oznámil, že vypršela poslední hodinka tomuto hříšníkovi Bakusovi, a že bude odpraven a pochován. S lucernou šlo se na dvůr. Bakus ležel na slámě na voze zapřaženém. Vezli ho buď k louži na návsi, nebo až k potoku. Tu ho kněz odevzdal katu, ten mu rozpáral břicho (arciť slaměné). Čtyři ho rozhoupali –
a vhodili do louže, nebyla-li zamrzlá, a když i byla, nic si neudělal proto, že byl samá sláma, přičemž muzika hrála. Ponocný zatroubil dvanáctkrát své: hút, hút, hút! Byla půlnoc.
Muzikanti přestali hrát, k pivovaru se ubíral prázdný vůz, rychtář, kněz i kat s ostatním zástupem šli tiše domů, aby se prospali a ráno v 7 hodin si pospíšili do kostela pro „popelec“.“
Pražské zvyklosti

V pražských pivovarech probíhal masopust obdobně, jen se hlavní scéna odehrávala především v sále nebo pivovarské
hospodě a přibyly modernější prvky, jako vstupné, šašci a bědující Bakusova vdova, někdy i syn. Bakus býval už také
správněji nazýván Bacchus. „Na podívanou přicházejí četní zvědavci… aby nebyl nával veliký, stojí venku bohatě
vyšňořený, maskovaný strážce před vyzdobeným vchodem do sálu a zdržuje svou holí tlačící se diváky i propouští některé za zpropitné dovnitř. O jedenácté večer kladou Bacchusa jako mrtvolu na připravené máry, pokryjou ho pohřebním rouchem, šaškové zvednou máry na ramena a za truchlivých zvuků smutečního pochodu nosí mrtvého Bacchusa dokola, přičemž žena jeho pronikavě běduje, takže ji maškary uchlácholiti nemohou…“
Pohřeb Bakusa se konal někdy až na Popeleční středu odpoledne, kdy se celý průvod masek odebral k potoku nebo
rybníku, aby tu Bakusa pohřbili. Ten, kdo ho představoval, se musel mít na pozoru, protože rozjařený dav někdy neznal
míru: „Často při pochovávání strkali Bakusa s nosítky stále dál a dál, až se led
pod ním prolomil. Pak rychle museli Bakusovi z vody pomoci: on sám, naditý hrachovinami a nasáklý vodou, by se byl
z vody nevyškrábal, a na nosítkách ho rychle odnesli do některé hospody usušit.
Kdysi jistého občana, za Bakusa přestrojeného, dlouho nechali ve vodě. Onemocněl z toho, zemřel, a úřady pak obchůzky s Bakusem zakázaly.“.

Čeněk Zíbrt:
Z historie piva,
uspořádala Klára Pilíková,

Autor Prof. PhDr. Čeněk Zíbrt se zabýval řadou témat, mimo jiné
staročeským kuchařským uměním, stolováním, tancem, dějinami
knihtisku, šachu, karetních her, ale také pivovarnictvím a sladovnictvím.
Na toto téma napsal celkem čtyři knihy a řadu článků do novin
a časopisů, včetně periodik Kvas a Sládek. Sám pil pivo rád a byl zakladatelem
umělecké a literární stolní společnosti, která se scházela
na přelomu 19. a 20. stol. v pivnici U Brejšků ve Spálené ulici. Publikace
Z historie piva obsahuje např. kapitoly O šalbě při vaření a prodeji
piva, O rozšíření piva po světě, Písně a popěvky o pivu, Nápisy
na staročeských sklenicích, konvicích a džbánech na pivo a další.



Zpět na knížku "Z historie piva".

SLEVA
15%
na tituly zakoupené
na webu
SLEVA
20%
při nákupu
v expedičním skladu >>

Staňte se fanouškem

Facebook

Čtení - Literatura s názorem 2/2017

Stáhnout čtení - Literatura s názorem 2/2017

Ediční plán
Podzim / zima 2017

Ediční plán
Podzim / zima 2017

Literatura s názorem / sborník

Literatura s názorem / sborník

Nakladatelství Vyšehrad
na sociálních sítích
Facebook