Zobrazit PC verzi
Právě se nacházíte zde:  »  ivysehrad.cz  »  Bůh vždycky zatřese stavbou  »  Bůh vždycky zatřese stavbou - Text na záložce

Bůh vždycky zatřese stavbou - Text na záložce

Co je v životě hlavní cesta a co je epizoda; kdo jsou směrodatní lidé a k čemu potřebujeme křesťanství a jeho hořké pravdy; jak čeká Bůh a nakolik se lze pro člověka obnažit, a k čemu je to dobré? Knižní rozhovor Sylvy Fischerové s filosofem Karlem Flossem představuje nezvykle otevřený dialog o zákrutách životních cest, plný zásadního tázání stejně jako průhledů do kulturního života české společnosti v minulých desetiletích, v nichž jsou představeny mj. aktivity olomouckých dominikánů, počátky Charty 77 i peripetie v životě Josepha Ratzingera, nynějšího papeže Benedikta XVI., jejichž svědkem Karel Floss byl.

 

V Castel Gandolfo, tedy ne v Římě, což může v rámci vatikánské hierarchie zase něco znamenat, se konalo nezvykle dlouhé setkání Künga i Ratzingera, o němž jsem řekl Küngovi: „Jak rád bych byl myší nebo mouchou, která by slyšela, co se hovořilo!“ On se na to jenom usmál, protože samozřejmě nikdy neřekne víc, než musí, a já vím, co je slušnost, abych z nikoho nic nevymačkával, což bych si nedovolil ani jindy a jinde. Küng mi taky ukazoval jeden z Ratzingerových dopisů – byl to zřejmě jeden z mála osobních papežových dopisů a byl uvozen oslovením: „Sehr geehrter Herr Küng,“ tedy: Velevážený pane Küngu – a ukázal mi jenom první větu, ostatní zakryl – „bývám k večeru strašně unaven, až k smrti unaven, proto promiňte, že nepíšu častěji a že musíte čekat.“ Já jsem ale hned řekl: „Tam je ,Velevážený pane Küngu‘ – vy jste si při té obrovské spolupráci netykali?“ A on odpověděl: „To není nic zvláštního, v Německu si univerzitní profesoři nikdy netykají.“

 

My všichni jsme asi na očistec, celá ta obrovská masa směstnaná tam, kde je snad naděje v dlouhé tmě a temnotách… Já sám mívám chvíle – ne snad v ostře ohraničeném časovém smyslu, nýbrž když jdu venku a vidím určité krajiny a domy, většinou vpodvečer, a říkám si, tady by to klidně mohlo být, to je ono: kdyby v takové krajině a v málo vytopené místnosti někdo posadil člověka za okno, on by viděl tu krajinu za sklem a zešedlou, a ten někdo by řekl: „Teď tady čekejte, my vám přijdeme říct.“



Zpět na knížku "Bůh vždycky zatřese stavbou".

Staňte se fanouškem

Facebook

Ediční plán
Jaro/léto 2018

Ediční plán
Jaro/léto 2018

Literatura s názorem / sborník

Literatura s názorem / sborník

Nakladatelství Vyšehrad
Nakladatelství Vyšehrad
na sociálních sítích
Facebook