Slova
Eliška je učitelka. Živí ji slova. Současně má ale pocit, že ji nikdo neslyší. Záznamy dopisů, mailů...
Nejrozsáhlejší Pagnolův román zavádí čtenáře do krásného, divokého kraje, do horské vísky, kam jednoho dne přivítá se svou ženou a dcerkou pan Jean.
Děj obou částí Pagnolova románu – Pan Jean a Manon od studánek – se odehrává nedaleko spisovatelova rodiště, v horské vísce Bílé Domky. Těžký život v hornatém kraji alpského podhůří utváří lidi podobné jejich prostředí – charaktery tvrdé a nepoddajné, jakoby z kamene. Vždyť i silnice tu stoupají tak prudce, že vypadají zdálky úplně kolmé, a stezky pro muly se šplhají přímo do nebe. Příběh hrbatého berního úředníka, operní zpěvačky a jejich dcerky Manon, kteří se ujmou pochybného dědictví – osamělé usedlosti v horách – dojímá úpornou snahou nezkušených měšťáků zvelebit půdu svých předků a živit se na ní prací vlastních rukou. Marné úsilí pana Jeana, který nezápasí pouze s nepřízní přírody, ale především s lidskou hloupostí a zlobou, je osou, kolem níž se otáčí první díl románu. Autor ho ve skutečnosti vytvořil jaksi dodatečně, aby doplnil a lépe osvětlil do románové podoby přepsaný filmový scénář o pomstě, kterou Manon od studánek postihla viníky neštěstí svého otce. Film tedy v tomto případě předcházel román a jeho druhému dílu „odkázal“ děj plný zápletek a zvratů. Toto drama založené na zločinu a trestu má sílu antické tragédie, jejímiž protagonisty jsou vedle lidí i slepé síly Osudu. Leč nechybí v něm ani katarze, k níž dá podnět nečekané odhalení na konci knihy. Její závěr je ve znamení smíru a naděje.
Uživatelskou recenzi mohou vkládat pouze registrovaní uživatelé
Přihlásit