Rozhovor s Lukášem Csicsely | nakladatelství
Literatura s názorem

Rozhovor s Lukášem Csicsely

Aktuality

Lukáš Csicsely je autor se vskutku pozoruhodným záběrem médií a žánrů. V nakladatelství Vyšehrad mu vyšla kniha Nejkrásnější pohřeb Jana Huga. Nejen o jejích autobiografických prvcích, inspiraci či výtvarném zpracování jsme si povídali v našem rozhovoru.

Co byla první věc, kterou jste napsal? A kolik Vám bylo?

První, co jsem napsal, byly povídky pro přijímačky na FAMU, bylo mi 23. Přijali mě a já z toho samým nadšením napsal o prázdninách novelku Svátek (2016, RR). Je o hipsterovi, kterému se splaší představy.  

V edici Tvář jste prvním autorem grotesky. Vlastně to vůbec není běžný žánr v současné české literatuře. Přitom si čeští čtenáři tento typ cimrmanovského a saturninovského humoru dost užívají. Proč autory humor neláká? Nebo se ho bojí?

Těžko mluvit za druhé, ale zdá se mi, že se tenhle typ tvorby nebere moc vážně. Já ho samozřejmě praktikuji se vší vážností. Vždycky mě fascinovali hravé kousky jako třeba filmy od Lipského, Brdečky, Macourka nebo šibalské postavy. Právě šibalové jsou u českých čtenářů v oblibě – snad jsme na vážné tragické hrdiny příliš malý národ. V Hugovi jsem si chtěl s touhle tradicí trochu pohrát. Krom toho groteska dobře vystihuje můj pocit ze současného světa. 

Čtete humoristické texty? A jakou literaturu nejradši čtete?

Mám rád humoristickou prózu typu Charms, N. West, Bulgakov apod. Ale čtu leccos. Naposledy jsem četl Malíře pomíjivého světa od Ishigura. To bylo moc krásné, kontemplativní, soustředěné – v jistém slova smyslu opak Huga, který je rozptylující.

Obrací se na nás čtenáři s tím, že neví, jak vyslovit Vaše příjmení. Je velmi ojedinělé. Jaký je jeho původ?

To je hezké, že se ptají – pozdravuju. Málokdy ho slýchám správně, minulý týden v rádiu říkali „ciceli“, dříve v televizi například „čičlý“, já nejradši slýchám „čičely“. Můj dědeček pocházel ze slovenské menšiny Maďarů. Při etymologickém výzkumu na Googlu jsem zjistil, že to má cosi společného s cizrnou, což mě jako fanouška hummusu náramně potěšilo.

Jak vznikal název knihy Nejkrásnější příběh Jana Huga?

Myslím, že po emailu s redaktorkou Alenou. Po čase ho považuju za dobře zvolený. Hugo sám sebe považuje za nejlepšího a nejkrásnějšího, ačkoliv v tom nezřídka bývá sám… je to zkrátka láska až za hrob, vždyť i na té milované Zpěvance má nejradši svou představu o ní.

Jak dlouho jste nápad na knihu Nejkrásnější příběh Jana Huga nosil v hlavě?

Dlouho ne, záhy jsem ho přesunul do počítače, kde nějakou dobu ležel, než jsem se k němu po pár letech vrátil.  

Je Jan Hugo v něčem autobiografický? Máte zálibu v odívání se a estetice?

Určitě mám s Hugem společné třeba to, že si věci nějak představujeme, ale realita je zpravidla chce jinak. Odívání spíš ne, mám šatník trochu jako Homer Simpson. A estetiku jsem kdysi studoval – právě tam jsem narazil na dandyho, fascinovala mě představa člověka, který ze svého chování a odívání dělá umělecké dílo. I Hugovi se ta představa líbila, ale on se ji na rozdíl ode mě rozhodl uskutečnit. Moc mu to nešlo, ale já jeho snahu cením. 

Každopádně člověk, který tak intenzivně buduje svou image, představuje podle mého aktuální postavu. S příchodem Facebooku a Instagramu se tenhle „obraz“ stává uchopitelnějším, zaznamenaným. Hugo je v tom samozřejmě poněkud staromódní, či chceme-li tradiční (ačkoliv ty tradice tak nerad), ale právě to na fenomén vrhá jiné světlo.

Jsou Hlučiny, kde příběh Jana Huga začíná, reálné?

Vůbec ne, žádné z těch míst. Je to krajina mých představ – dějí se v ní reálné věci naprosto nereálným postavám na nereálných místech a často dost nerealistickým způsobem.

Našel jste inspiraci pro Hlučínský jemný v nějakém českém produktu?

Ne, celé Hlučiny se zrodily z mé lítosti, jak málo jsme jako národ pyšní na to, že u nás vznikl jogurt se zavařeninou. A já mám přitom jogurt moc rád – radši než čočky, krevní skupiny nebo snad ruchadlo…  

Jste z povahy městský estét, nebo pracovitý vesničan?

Tady bych odlišil dandyho, který se světu předvádí, od estéta, který spíš svět vnímá – takto řečeno představují opaky. A pokud ohlédneme od pejorativního nádechu slova estét a vezme ho prostě jako člověka fascinovaného krásou, s takovým pojetím bych se mohl ztotožnit. A krásy se zajisté skýtají města i vsi. Mně na rozdíl od Huga navíc přijde práce chválihodná – v rozumné míře – a obzvlášť mě těší lidé, kteří mají svoji práci rádi, ať je jakákoliv. I já někdy s chutí pracuji!

Vytahal Vás někdo pořádně za uši?

Pokud to není falešná vzpomínka, pak naposledy učitel zeměpisu na školním výletě. Doneslo se k němu, že jsem prevít a protože měl o mně pouze tuto informaci, jakmile mě odhalil ve skupince popíjející alkohol, pustil se do mě… a zcela neprávem! Ten den jsem abstinoval. Nicméně, když naši třídu začal v nadcházejícím škole učit, poznal, že zas takový prevít nejsem a náš vztah by se dal nakonec charakterizovat jako milý

Nejkrásnější příběh Jana Huga je založen na slovních hříčkách. Je nějaký jiný oblíbený frazém než „darovat někomu srdce“, o kterém byste rád napsal?

Není. Nejspíš už se do ničeho podobného nepustím, ten frazém je pevnou součástí příběhu Jana Huga, fintila, který zdobí nejen sebe ale i svou řeč, aby si mohl připadat lepší. Není divu, že ho pak jedna taková slovní hříčka zabije.

Ilustrátorku Ilonu Polanski jste si zvolil sám. Proč Vám její kresby přišly vhodné? Čím Vás její styl zaujal?

S Ilou jsme dělali knížku Báchrobky a moc se mi líbil její čistý, jednoduchý a zároveň srozumitelný a humorný styl. Říkala, že jí text Huga přišel super, což je vynikajícím předpokladem pro ilustrování knihy! A podle mě se jí to povedlo náramně – na výslednou výtvarnou podobu jsem pyšný, ačkoliv na ní mám pramalý podíl.

Téměř zároveň s Nejkrásnějším pohřbem Jana Huga Vám vyšla kniha pro děti, podílíte se také na projektu Česká kronika. Váš záběr je až pozoruhodně rozmanitý. Baví Vás střídat různé žánry?

Česká kronika to už je déle, naposledy jsem pro rozhlas napsal před dvěma léty povídku. A ještě předním Metamorfórky jako Hajaju, právě ty nyní vyšly v rozšířené podobě knižně a z jednoho metamorfórku by snad nakonec měl být i stylizovaný hraný film. Ano, hra s médii a žánry a vůbec jejich objevování to je moje – právě se pokouším o scénář ke komiksu o Jágrovi nebo o adaptaci jednoho velmi populárního českého románu.

Zaujala vás kniha Nejkrásnější pohřeb Jana Huga? Prohlédnout si ji můžete zde

 

Vyšehrad newsletter

Zajímá Vás, jaké novinky právě vychází a co se děje v knižním světě? Přihlášením k odběru našich e-mailových novinek souhlasíte se zpracováním osobních údajů.