Zabývá se milostnými vztahy zachovanými v paměti kultury tradičního, převážně vesnického prostředí. Na základě širokého pramenného materiálu z 19. a počátku 20. věku z území Čech, Moravy a Slezska dokládá, jak tyto vztahy prolínaly životem v představách, obyčejích a obřadech, v písních i zábavách a propůjčovaly české lidové tradici nezaměnitelný charakter. Kniha je soustředěna do několika celků. Věnuje se roli obyčejového práva, rodičovské autority při výběru ženichů a nevěst, sociální prestiže a aktivního zájmu společenství na veřejném stvrzování právoplatnosti manželství. Hodnotí vklad i prolínání církevně náboženských a lidových představ a norem na utváření vzorů milenecké a manželské lásky, rozebírá podoby světských i magických praktik k probuzení lásky. Přibližuje dětské vidění lásky, namlouvání a lásky věku panenského a jinošského (zálety a dostaveníčka, přespolní lásky, příležitosti ke vzájemným kontaktům mládeže, dary lásky a srdce a další), lásky vojenské i lásky služtiček. Pojetí tradičních námluv a svatby se zakládá na rozboru symbolických forem a rituální posloupnosti, završených čepením nevěsty a ukládáním novomanželů na lože. Patří k nim např. i péče o tělo jako prostředek milostných výzev, symbolika a sublimace lásky v erotických šifrách a folklorních sděleních, ale i věno, závislost na hospodářství a povinná úcta snoubenců. Autorka předkládá etnologický obraz tradičních sfér intimity a objektivizace lásky a dělby rolí mužů a žen a oslovuje tak i současný společenský diskurs o významu svatby a manželství v dnešním světě. Kniha je vybavena odkazovým aparátem, seznamem literatury, cizojazyčným resumé a bohatou obrazovou přílohou. Kniha vyšla s podporou Ministerstva kultury ČR.