Dr. Emil Holub (1847–1902) je bezpochyby naším nejslavnějším cestovatelem 19. století. Je také zároveň jediným, jehož jméno se dosud udrželo v povědomí široké veřejnosti. V Africe strávil Emil Holub celkem jedenáct let. První cestu vykonal v letech 1872–1879 zcela sám, s nedostatečným vybavením i finančním zabezpečením. Druhou absolvoval v letech 1883–1887 v čele rakousko-uherské expedice. Během svých cest procestoval území dnešní Jihoafrické republiky, Botswany a části Zimbabwe a Zambie. Do Čech přivezl neuvěřitelně početné sbírky etnografických předmětů, přírodnin apod., ale také cenné vědecké poznatky z mnoha oborů, výkresy, meteorologické poznámky apod. Ve Vídni a v Praze uspořádal velkolepé výstavy svých sbírek. Intenzivně se věnoval literární a přednáškové činnosti. Lze říci, že touto činností do značné míry utvářel obraz Afriky a jejích původních obyvatel v zemích rakouské monarchie. Své bohaté sbírky později většinou rozdal vědeckým a vzdělávacím ústavům. V současné době jsou chloubou nejvýznamnějších evropských muzeí. Emil Holub si vydobyl slávu a uznání prakticky po celém světě. Jeho zásluhy byly oceněny vysokými řády snad všech evropských zemí. Mnohé vědecké společnosti a spolky jej zvolily čestným členem. Vzdor všem těmto poctám, slávě a uznání nakonec zemřel takřka v zapomnění a chudobě. Kniha vychází ve spolupráci s Národním muzeem.