Rozhovor o budování právního státu a české justice
Josef Baxa je uznávaný český soudce, který založil a šestnáct let řídil nejmladší ústavní instituci – Nejvyšší správní soud. V období komunismu prokázal profesní odvahu, po revoluci se podílel na rehabilitacích, očistě a reformách justice. Zasloužil se o vznik plzeňské právnické fakulty i o pozdější rozkrytí tamní plagiátorské aféry. Bilanční rozhovor, který s ním vede právník a oceňovaný novinář Tomáš Němeček, mapuje celoživotní cestu muže, pro nějž je hledání spravedlnosti posláním.
Josef Baxa (1959) je český soudce, který spoluzaložil a téměř šestnáct let vedl Nejvyšší správní soud ČR, jednu z nejdůležitějších institucí soudního systému, která významným způsobem určuje a ovlivňuje zajištění ochrany práv a svobod jednotlivců před zásahy veřejné správy. Vystudoval Právnickou fakultu v Praze, od roku 1984 pracoval jako trestní soudce v Plzni, kde se po listopadu 1989 stal místopředsedou krajského soudu. V letech 1998‒2002 působil jako první náměstek ministrů spravedlnosti Motejla, Bureše a Rychetského. V roce 2003 byl jmenován prezidentem Václavem Havlem prvním předsedou českého Nejvyššího správního soudu, v jehož čele stál do roku 2018. Nyní působí jako řadový soudce tohoto soudu. Josef Baxa je všeobecně uznávaná odborná a morální autorita v oblasti českého práva a dlouhodobě hájí nezávislost české justice.
Tomáš Němeček (1973) je český právník a novinář. Vystudoval žurnalistiku na FSV UK a Právnickou fakultu v Praze. Od roku 1995 pracoval v týdeníku Respekt, v letech 2003‒2005 byl jeho šéfredaktorem. V roce 2005 se stal hlavním komentátorem Hospodářských novin, od roku 2009 vedl Přílohu Orientace a následně přílohu Právo a justice v Lidových novinách. V září 2013 noviny opustil na protest proti novému vlastníkovi Andreji Babišovi. Od roku 2013 působí jako právník a také komunální politik na Praze 8, publikuje příležitostně v různých médiích. Za svou novinářskou činnost získal Cenu Ferdinanda Peroutky (2004), Novinářskou cenu (2011) a Cenu Karla Havlíčka Borovského (2012).