Píseň zbloudilých duší

Od dvojnásobné držitelky americké Národní knižní ceny

Píseň zbloudilých duší je zajímavou variací na román odehrávající se na cestě – intimní portrét jedné rodiny, ale i výpravný příběh o vedru, bahnu a umírání. Provází nás státem Mississippi minulosti i dneška a pozoruje na něm nelidskost v srdci příběhu samotné Ameriky.

Třináctiletý Jojo se snaží chovat jako dospělý po vzoru svého dědy, kterému říká „taťko“. To od svého druhého dědy zaslechl v životě méně slov než od zvířat, jejichž řeči rozumí. Jojova mladá matka Leonie neustále bojuje sama se sebou i s okolím, a nemá proto na Joja ani na jeho mladší sestřičku čas. Nejvíce jí nedává spát drogová halucinace v podobě jejího zesnulého bratra. Jednoho dne však sbalí děti a vydá se vyzvednout Michaela, Jojova otce, z vězení. Tam už na Joja čeká další třináctiletý chlapec…

William Faulkner prý kdysi řekl: „Abychom pochopili svět, musíme nejdříve poznat místo, jako je Mississippi.“ Nikdo jiný nám tuto znalost dnes nezprostředkuje lépe než Jesmyn Wardová.

V Mississippi Jesmyn Wardové si člověk musí zvyknout na rituální zabíjení zvířat k obživě. Vyčerpané matky bijí na veřejnosti své děti. Dobří muži se dopouští hrozných skutků a špatní muži ještě výrazně horších.

The New York Times

Píseň je zatím nejodvážnějším dílem Jesmyn Wardové, kterým tepe magický realismus: některým se zjevují duchové, jiní zas slyší myšlenkové pochody ostatních lidí i zvířat.

Time Magazine

Píseň je nejsilnější v momentech poetické kritiky americké historie. Krajiny, které popisuje s vědeckou houževnatostí, jsou jedovaté… Zem, po níž postavy chodí, vzduch, který dýchají, potrava, kterou polykají – to vše je zamořené.

The Guardian

Fascinující autorku z Wardové dělá to, že pochmurnou zkušenost rasových a sociálních problémů dokáže transformovat v umění: obraz amerického Jihu jako čehosi děsivého, ale zároveň krásného, místa neobyčejné krutosti, ale též slitování.

Ladislav Nagy