Text se zabývá odkrýváním toho bytostně španělského a zároveň univerzálního, co spojuje dvě výrazné osobnosti španělského geo-spirituálního prostoru, dvě ikony španělské kultury, které zásadním způsobem ovlivnily nejen hispánské vidění světa. Publikace umožňuje potkání dvou osobitých hledačů pravdy a smyslu v podobě konfrontace v jádru stejného přes horizont několika staletí. Dílo svaté Terezie od Ježíše (Terezie z Ávily, 1515??–1582) se stává oknem do duše epochy druhé poloviny 16. století, hlas Miguela de Unamuno (1864??–1936) rezonuje s dobou první třetiny 20. století. Jako originální myslitelé spoluurčovali myšlení svých současníků. Kniha je výrazem splácení jistého intelektuálního dluhu, který vůči těmto autorům má česká filozofická a teologická scéna, která jejich tvůrčí odkaz dosud reflektovala v míře spíše nedostačující. Hlavním cílem je rozšířit oblast českých tereziánských a unamunovských studií zaměřených na aspekty filozofie života a filozofie náboženství a přispět tak k aktualizaci jejich odkazu ve středoevropském geo-spirituálním prostoru. Texty obou vybraných španělských autorů v mnohém rezonují a nabývají nadnárodního, univerzálního významu. Dnešní epochu globalizace a postmoderní spirituality mohou znovuoslovovat svým voláním po autentické existenci, integrálním humanismu, spiritualitě orientované více lidsky, tvořivém a vědomém konání pro sebe a druhé na základě bytostné touhy a vůle.