„Děti a jejich rodiče, možnost je mít či nemožnost si je nechat, tíha osobních, ryze intimních rozhodnutí, která se prolínají s těmi zásadními dějinnými a hýbou našimi životy způsobem, jaký si často ani nedovedeme představit. To vše Štifter na malém prostoru dovedně vykresluje se stylistickou i jazykovou hravostí a prokazuje tak, že je pozoruhodným přírůstkem mezi současné české autory.“
„V nakladatelství Vyšehrad vychází unikátní, doposud nejrozsáhlejší soubor pohádek z českého území."
„Štifterově knize nelze vytknout vůbec nic. Jde o senzační titul, který bez špetky klišé vrací slovům jejich významovost.“
„Dramatizovaná a beletrizovaná verze událostí předcházejících Hitlerově nástupu k moci detailně popisuje každodenní úkony hrobníků Výmarské republiky.“
"Půvabná hra se slovy neubírá knize na spádu a dramatičnosti. Autorka brilantně, s hlubokou znalostí lidských povah, v přirovnání k řece, která odráží světlo a tmu, odhaluje světlé i temné stránky lidských povah."
„Příběh přináší tentokrát jeden zcela zásadní motiv – bolest a prázdné místo, které v člověku zůstává po ztrátě blízkého. Heleně a Anthonymu unesli dceru, Robert a Bess postrádají nemanželské dítě svého syna a Lily zase přišla o sestru. Není proto divu, že když se v okolí objeví neznámá dívka, která téměř zázračně přijde znovu k životu, všichni nalézají svůj lék na bolest právě v ní.“
„Knižní rozhovor s neklidným člověkem, ve kterém se střetávají různé vášně, mezi nimiž se bolestně snaží hledat rovnováhu, přináší pohled na novinářství v současném rozbouřeném světě.“
„Exhibicionista, dekadent, islamofob, „obyčejný prasák“, misogyn, frustrovaný stárnoucí bílý muž či obhájce konzervativních hodnot, které už hodnotami dávno nejsou. Čtyřiašedesátiletý Michel Houellebecq, toto zlobivé dítě současné francouzské i evropské literatury už dostal nepočítaně jmen."
„Vzpomínkových knih týkajících se dějin střední Evropy ve 20. století existuje velké množství, jen málokomu se ale podařilo být osobně přítomen u vícero dějinných událostí, které vešly do učebnic dějepisu. Připočteme-li k tomu ne právě obvyklé prostředí, ze kterého Barbara Coudenhove-Kalergi vzešla, a její dramatické zážitky z dětství, je jasné, že Doma je všude se mezi ostatní memoárovou literaturou neztratí, neboť jen málokterá kniha tohoto typu dokáže takto vystihnout propojenost mezi jednotlivými zeměmi středoevropského regionu.“
„Šúsaku Endó dovede mistrně vystihnout to, co se skrývá za nehybnými tvářemi Japonců, kde hlavní ctností je čest a projevit city se pokládá za dětinské. Endóovo dílo těmito vrstvami mistrně proniká, aniž by je strhávalo, v tom má jeho přístup blízko například stylu Alberta Camuse.“